Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínkový den - listopad 2017

13. 11. 2017

 

Vzpomínkový den se stává tradicí

 

    Stává se již tradicí, že v podzimní části roku při nějakém významném jubileu či jiné obdobné akci se zastavují zástupci Východočeského klubu celních veteránů z Horní Lipky na hrobech osobností, kterých  si  nadmíru váží,  aby na ně vzpomenuli a požili  květiny či věnec a zapálili symbolickou svíčku.

 

    Tak tomu bylo i dne 9. října 2017, kdy se předseda VKCV Bohumil Brandejs a tajemník klubu Jirka Panuš zúčastnili oslav Dne válečných veteránů ve Vojenském kostele v Praze na Hradčanech – viz samostatná aktualita.

 

      První zastávkou byl hrob četaře Arnošta Hrada, muže který Neustoupil; poté to byl hrob JUDr Emila Martince – nestora čs. celnictví a zakladatele čs. celního práva a třetí zastávkou byl hrob JUDr Jiřího Brože CSc generálního ředitele ÚCS, který byl pro naší celnickou generací celníkem s velkým C.

 

lipovy_listek.jpg

 

        Arnošt Hrad se narodil v pražské čtvrti Bohnice jako nejmladší ze čtyř dětí. Učil se na obecné a občanské škole a poté studoval na odborné živnostenské škole pokračovací, po jejímž absolvování se stal číšníkem. Vojenskou službu nastoupil 1. října 1936 v Litoměřicích. Absolvoval poddůstojnickou školu s výtečným prospěchem a byl povýšen na svobodníka, Od září 1937 sloužil jako velitel stráže a velitel družstva u 1. strážní roty Strážního praporu III v Králíkách.

 

      Po zřízen IV. praporu hraničářského pluku 6  byl k němu  přemístěn, ale ještě před tím absolvoval speciální výcvik osádek těžkého opevnění.  Dnem 16. dubna byl povýšen na četaře.

 

     Při všeobecné mobilizaci v září 1938 se stal příslušníkem osádky a zástupcem velitele srubu pěchotního srubu  K-S 14 U cihelny;  poté, co přišel rozkaz k opuštění objektu se 3. října v době prací na vyklizování objektu postřelil pod srdcem služební pistolí.

 

     Na následky zranění ještě téhož dne před půlnocí zemřel v nemocnici v Červené Vodě. Zanechal po sobě trojici dopisů, ve kterých svůj čin vysvětloval neochotou opustit hranici odvolávaje se na svou povinnost vůči obraně vlasti a k památce svého otce padlého na východní frontě během I. světové války. Podle jeho přání byl 10. října 1938 pohřben ve svém rodišti a smuteční akt se stal tichou demonstrací nesouhlasu s kapitulací;  tímto symbolem je Arnošt Hrad dodnes.

 

 

lipovy_listek.jpg

 

      Emil Martinec působil aktivně v celní agendě již od počátku své kariéry. Vynikl zejména jako inspektor finanční stráže. Už tehdy měl výborné profesní předpoklady a po vzniku samostatného československého státu byl povolán k ministerstvu financí, kde dal do služeb státu všechny své znalosti. Ve funkci organizátora celní služby položil pevné základy československému celnímu právu. Úspěšně se vypořádal s obtížnými úkoly v oblasti organizace celní správy nové republiky a její celní hranice.

 

     Pod jeho vedením bylo vydáno české znění vysvětlivek k celnímu sazebníku a celní sazebník upravený pro výkon tehdejší celní služby. Od prvních dnů po říjnu 1918 intenzivně pracoval na novém celním zákonu, který byl vyhlášen, včetně prováděcího nařízení, v roce 1927. Podílel se také na úpravách obchodně politických vztahů republiky směrem k zahraničním státům.

 

     V roce 1932 se stal funkcionářem v devizové komisi a jeho zkušeností stát využíval v době hospodářské krize, kdy komise usměrňovala dovoz zboží do Československé republiky. V roce 1934 vznikla Československá obilní společnost, kde působil jako vládní komisař a tuto funkci zastával i po 1. lednu 1935, kdy odešel do výslužby.

 

     Jeho odborné znalosti se setkaly s uznáním nejen v Československu, ale také za jeho hranicemi. Pro svoji nestrannost, smysl pro spravedlnost, pracovitost a přátelskou povahu byl oblíben u svých spolupracovníků.

 

lipovy_listek.jpg

 

     Jiří Brož za dobu svého dlouholetého působení v celní správě se stal pro několik generací celníků pojmem a lze o něm bez nadsázky říci  …. že to byl pan celník.  Jak sám,  se sobě vlastní skromností a elegancí při přebírání ocenění Světové celní organizace uvedl, měl v občanském průkazu o průběhu zaměstnání jen dvě razítka a obě mu „vtiskla" celní správa. První při nástupu ( v roce 1955 na Ministerstvu zahraničního obchodu, od 1. ledna 1958 Ústřední celní správa) a druhé při jeho odchodu do důchodu (20. prosince 1991) po předchozím uvolnění pro práci FMZO v zahraničí. V letech 1977 a 1978 byl po dvě funkční období presidentem Rady pro celní spolupráci (dnešní WCO). Včele celní správy stál celých 22 let a to ve funkci generálního ředitele.

 

     Svou osobností a přirozenou autoritou se velkou měrou podílel na začlenění celní správy do soustavy státních orgánů. Pro svoji odbornou znalost a pracovitost byl uznáván nejen v naší Československé republice, ale i v zahraničí.

                                                                                                                       -pnš-

 

lipovy_listek.jpg

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Vzpomínkový den - 09.11.2017