Východočeský klub celních veteránů

O týden později po Vzpomínkovém dnu 20. září 2025 se zástupci Východočeského klubu celních veteránů Králíky – Prostřední Lipka na pozvání Jednoty ČSOL Mladá Boleslav již po třetí zúčastnili Vzpomínky na obránce hranic z roku 1938 v Lužických horách.

Celodenní vzpomínkové akce 27. září 2025 v sobotu jsme se zúčastnili ve třech členech Východočeského klubu celních veteránů a to: emeritní celní rada Bohumil Brandejs - předseda klubu, emeritní celní inspektor Jirka Panuš – kurátor sbírek Muzea čs. opevnění z let 1935-38 Pěchotní srub K-S 14 „ U cihelny“ a emeritní celní inspektor Jindra Ouhrabka – pro mnohé celníky znám jako lektor celního školství. Celnické veterány doplňoval trubač čestné jednotky CS kpt. Ing. Libor Netušil. Tóny jeho trumpety umocňovaly význam daných okamžiků a časových vzpomínek.

Ranní zastávka byla nejprve u rodiny Ouhrabkových ve Frýdlantu, kde každoročně „rozbijeme stan“ a z kuchyně paní Ouhrabkové dostáváme posilnění na celý den. A pak už vyrážíme na trasu Jindřichovým vozidlem.

První zastávka byla v místě SRBSKÁ, což je vesnice v okrese Liberec, jedna ze dvou částí obce Horní Řasnice. Nachází se třináct kilometrů od Frýdlantu a pět kilometrů od polské Leśny. Pomník v místech bývalé celnice připomíná den 23. září 1938, kdy kolem 23. hodiny se na československou celnici dostavili dva českoslovenští Němci cestující do Německa. Když byl službu konající recipient finanční stráže Václav Čep zaměstnán celním odbavením těchto příchozích, jeden z nich jej střelil do spánku. Další dva dozorci stráže Josef Vojta a Bohumil Hošek se vzápětí ocitli pod palbou diverzantů. Prvně jmenovaný zahynul na místě, druhý po převozu do frýdlantské nemocnice. Oba útočníci poté uprchli do Německa, odkud se na československou celnici snesla silná kulometná palba. Celnici v té době bránili pouze dva dozorci: Bohumil Novotný a Josef Uher. Ti svá stanoviště opustili až v půl třetí, kdy oba muži (v té době již zranění) navázali kontakt s místním družstvem Stráže obrany státu. Přibližně v pět hodin se na místo přestřelky dostavilo přivolané vojsko.

Přepadení celnice v HABARTICÍCH, (zastávka druhá) hraniční obci ve Frýdlantském výběžku na severu tehdejšího Československa, byla teroristická akce provedená během ranních hodin dne 21. září 1938 příslušníky sudetoněmeckého Freikorpsu. Celá akce začala večer 20. září, kdy do Seidenbergu (dnes Zawidówa), s nímž Habartice bezprostředně sousedí, přijeli v nákladních automobilech muži, kteří se schovali ve zdejší továrně. Krátce po půlnoci pak ozbrojeni přešli státní hranici a zaútočili na habartickou celnici. Tu bránilo osmnáct mužů. Přestože Němci postupně zaútočili ve čtyřech vlnách, nepodařilo se jim budovu dobýt. Nad ránem pak ještě dorazily jednotky československého vojska a policie povolané na pomoc z Frýdlantu a z Liberce, ale to již útočníci ustupovali. Na straně Freikorpsu byli tři mrtví a šestnáct zraněných, na české straně si přepadení vyžádalo čtyři zraněné, z toho jednoho těžce.

Na bývalé celnici Habartice se také potkal Míla Brandejs se svým dlouholetým kolegou Arnoštem Beranem se kterým se zná už od dob základního celního kurzu (ZCK).

Dne 22. září 1938 odpoledne (zastavení třetí) přitáhl přes německé území na hraniční přechod DOLNÍ SVĚTLÁ - Waltersdorf ke zdejšímu celnímu úřadu dav po zuby ozbrojených henleinovců. Hrstka příslušníků československé finanční stráže, jež celnici střežila, se musela před značnou přesilou stáhnout do Dolní Světlé a celní úřad byl henleinovci z tzv. Sudetoněmeckého freikorpsu obsazen. Ještě téhož dne se však družstva Stráže obrany státu (SOS) ze 4. roty libereckého praporu SOS připravila k

odvetné akci. V noci z 22. na 23. září postupovali příslušníci SOS k celnímu úřadu. Ten byl stále obsazen trojnásobnou přesilou vzbouřenců, a tak se rozpoutala prudká přestřelka. Ke slovu se dostaly na obou stranách i kulomety a ruční granáty. Po asi hodinové bitvě se celní úřad nalézal opět v československých rukou a byl zde znovu nastolen právní řád Československé republiky.

Vzhledem k dalšímu vývoji mezinárodních událostí, vrcholících uzavřením tzv. Mnichovské dohody, bohužel jen na pár dní. Při boji zahynul jeden z místních nacistů a dle zpráv informátorů byli na straně teroristů další ranění.

Na straně příslušníků SOS byli lehce zraněni dozorci FS Josef Kozman a Bohumil Kobr, ale nemocniční ošetření odmítli.

-pnš-

Zdroj: Wikimedia Commons